Alena Zemančíková o Divadle Kámen a hře Mamut mamut

....O touze po animalitě hrálo i pražské Divadlo Kámen, které je jedním (ne–li jediným) naším činoherním divadlem, které důsledně inscenuje své vlastní původní texty. Hrají dnes na své stabilní scéně v pražském Karlíně a mají úctyhodný repertoár i okruh publika, zůstávají však amatéry v tom smyslu, že každý má své civilní povolání. Režisér Petr Macháček texty píše s jasnou představou inscenace a vybírá si do ní herce i hudebníky ze stabilního i příležitostně se rozšiřujícího okruhu. 

V jejich nejnovější inscenaci Mamut mamut se skupina posedlých jedinců v jakési kanceláři (posedlých úklidem, výpočty, talismany, magickými praktikami) baví o tom, jak ulovit mytologického tvora a sníst jeho srdce. Nezávisle na tom se do jejich prostoru neustále posouvá osamělá ženská bytost s kárkou naloženou harampádím, z něhož jim posléze navrhne postavit chrám. A ještě k tomu, také nezávisle, sedí na jevišti hudební trio a v určitých momentech hry spustí hudbu. 

Blbý život, který nevede odnikud nikam, ozařuje jednomu podivný talisman ve tvaru X, jinému vzpomínka na párek na Masarykově nádraží – ovšem pozor, ten párek byl z lumíka. Párek z lumíka a ulovit mamuta a rozsápat a sníst jeho srdce! Za zimního slunovratu. A všechno to přesně vypočítat a eliminovat veškeré možné chyby. A zbavit se té ženské venku, co tam stojí s kárkou naloženou krámy, prodává žáby a chrousty a nabízí, že postaví chrám! Všechno čistě utřít. 

Jeden z těch kultivovaných a civilizovaných lidí, v černém obleku a s bílou košilí, mluví s cizím přízvukem (vskutku, herec je cizinec), a typicky české nespisovné koncovky přídavných i podstatných jmen (s velikejma mamutama) tak znějí obzvlášť uboze. Divadlo ukazuje, jaké má nástroje k tomu, aby vyjádřilo, co se těžko pojmenovává – nemocí postižené tělo, nedokonalou řeč, hudbu a zpěv v celé jejich kráse i vlezlé odpudivosti. Nedostatek komunikace vyjádřený nadbytkem slov. Vlastní úzkost za proklamacemi o svobodě.... 

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

Zdroj: www.denikreferendum.cz.  Celý text k přečtení zde . 

Adlétiny zápisky II.

Dialogické jednání....DAMU...14.4.2014

Co je podstatné?

...Konečně se snažím více vnímat své tělo, své pohyby a reflektovat to navenek. Bohužel potichu. Ovšem, kde je ta hranice mezi hlasitostí a proniknutím do svého nitra? Čím více se soustředím na své tělo, pohyby, na sebe sama, mluvím tišeji. Čím více se snažím mluvit nahlas, můj mozek pečlivěji přemýšlí a do popředí se dostává rozum, řeč, intelekt a vnímání těla ustupuje do pozadí. Co s tím? Cvičit a zkoušet si…..Myslím, že jsem na správné cestě. Myslím, že časem opravdu dokážu lépe oddělit jednu Adlétu od druhé a to nejen pomocí hlasu, intonace, ale právě i pomocí pohybů a vnímání sebe sama. 

Říkám si jménem, oslovuji se. Už mi to není ani tak moc nepříjemné. Hurá! Je skvělé vnímat své tělo a své pohyby, svůj hlas a zapomínat na okolí a na publikum. Zapomínat, ale ne úplně. Je to zvláštní pocit. Zapomínám na něj, přesto tam stále někde je a ovlivňuje dění, ovlivňuje mé cítění, mé konání, má slova. Snažím se nedělat pointy, nebavit pomocí slov, nejednat rozumem, logikou. Jednám jen na základě přítomných a daných pocitů a impulsů. To je dobře! To je dobře a je to příjemné! 

Možná by to chtělo nějaké téma. Možná. Něco konkrétního. Něco, co bych si vyslovila a čemu bych rozuměla. Něco, co není abstraktní, co není ve vzduchu. Asi mi to nejde. Určitě mi to nejde. Zatím. Možná právě ona konkrétnost je pro mě až moc složitá, neznámá, nepříjemná, konkrétní. Proč by měl člověk pořád něčemu rozumět? Proč by se nemohl rochnit v pohybech, zvucích, tvarech a bytí, které vede neznámo kam. Bytí, které není rozumově a intelektuálně opodstatněné? Mohl by, ale dozví se tak něco? Dozví se tak něco o sobě? O svém těle, o svých pocitech, o svém jednání? Ano, dozví. Myslím, že dozví, protože absence konkrétna je cesta. Abstraktní cesta, která vede k nějakému poznání, které může být časem i konkrétní, může i nemusí. Na této cestě nechybí napětí, energie, živelnost, přirozenost, pravdivost. Chybí tam logika a posloupnost. Čitelnost a porozumění. 

Porozumění? Ano to porozumění, které jsme zvyklí si logicky a rozumově odůvodňovat. Porozumět mu. Nebude tam ale chybět porozumění, které v sobě člověk nese, aniž by si uvědomoval, že něco nese. Porozumění, které je nositelné a pro některé nesnesitelné. Porozumění, které s sebou nese splynutí duší, energií, tvarů, bytí a podstaty. Lidské podstaty. A to je podstatné! Fakt jako fakt jako fakt!