Tak takhle nějak vypadala ta voslava.... naše

Tak teda jako tady ňáký ty fotky z tý voslavy naší, toho našeho Studia, že jo..... No jako bylo to teda jako fakt docela dobrý a ani to jako nebyl moc votřes, i když jako rámus tam teda jako byl, to zas jo.


Tak tady třeba fotka Kristýny a Míši, ty už sou v tom divadle fakt jako dost dlouho, to snad ani neni možný, tý jo.....

No, pak třeba tady jo je fotka pana Brůčka - loutkaře a divadelníka z Bechyně.... to je takovej jako člověk, kterej viděl naši první hru a vod tý doby pak všechny naše hry.... Von je vlastně takovym jako kmotrem toho našeho Studia.... hlavně!

No a tady, že jo..... to je jako Vlk a David..... no, tak já nevim, co k tomu jako dodat no.... prostě Vlk a David!

No a tohle jo.... no tak takhle to jako vypadá, když Kámen voslavuje to svý Studio..... no tak takhle to jako vypadá, když Kámen voslavuje to svý Studio... no tak takhle to jako vypadá, když Kámen voslavuje to svý Studio....

Foto: Kateřina Poláková... třeba

Ta voslava, naše......

Autor příspěvku: Cééra jako D, C

Tak teda voslavíme těch 5 let toho Studia našeho, no..... 

Tak jako bude nějaký to představení, jako vždycky, a pak jako nějaká ta naše improvizace, že jo. Jenže vona bude právě vo budování toho Studia našeho, takže to bude asi fakt zajímavý. Hlavně ty lidi, který tam jako budou vystupovat, tak ty už jako nevystupovali fakt jako hodně dlouho, třeba 10 let už..... a to sem teda pak jako zvědavá, jak to jako zahrajou, že jo!

No a taky nějaký ty fotky se promítnou, jak šíleně to tam tenkrát vypadalo, v tom Studiu, a za jakejch vostřenejch podmínek by se tam jako hrálo, kdyby se to jako nějak nezrekonstruovalo, že jo! 

No tak teda v ten čtvrtek 22. to bude, no, tak taky přiďte, že jo! Se těšíme na vás!

Tak takhle hezky jako vypadá ten náš vchod, třeba...

Takhle hezky vypadá třeba to naše hlediště, nějak....

No a takhle třeba ta naše galerie, malá.....

Arabskej večer v Divadle Kámen

Je to emirát....arabskej jako. Jednoduše normálně..... Asi to tam neznáte, že?

No tak to je dobrý, že budem zase hrát tu Chajmu arabskou, jenže tentokrát budem jako i číst....scénicky....třeba. Takže to bude jako fakt asi zajamavý když si po tý hře arabský ještě něco arabskýho přečtem a k tomu se dáme třeba tu arabskou kávu. No týjo!

Všichni jste zváni: 5.11. v 19:30 u nás ve Studiu DK, že jo!

Tak vono je to jako součástí ňákýho toho festivalu Nad Prahou půlměsíc, nebo jak vono se to....
Takže tady jako vodkaz, kdyby to někoho z vás třeba.....
Festival Nad Prahou půlměsíc - 4. - 8.11. 2012

Tak už je to 5 let, nebo co....

Autor příspěvku: Céra jako D,C 
Tak je to prej  5 let vod votevření toho našeho studia. Hmmm, tak to je teda fakt dobrý. No, takže to prostě voslavíme, že jo. Normálně jako ňákou tou hrou třeba a pak prej ňákou improvizací na téma budování studia. Tý jo, tak to bude asi fakt vtipný vidět na pódiu všechny ty původní herce, ty jo. To sem teda fakt zvědavá, kdo to divadlo jako kdysi taky dělal, že jo. Jo, tak to se teda fakt jako dost zvědavá!

Tady když tak ta celá zpráva.....tisková http://www.divadlokamen.cz/a/5_let_2012.htm

Tak budem zas jednou na zajímavý akci nebo co...

Tak to je vono, no.....ty jo, to sme teda zas jednou zvědaví.....no a jako můžete se přijít třeba podívat, že jo.
Tak to by bylo asi vod vás docela....

Barterový trh na FACEBOOKU!

Takový jako hezký srovnání s tim Národnim, no.....

....tak jako vo nás ten Michal Zahálka zas něco docela zajímavýho napsal.....tak tady jenom jako úryvek, že jo, a pak třeba na tom vodkazu sou další ty věci vohledně toho Nosorožce v tom Národnim, i když to nás už jako moc nezajímá, že jo..... :-)

‎"Nosorožec na Nové scéně je přes nepopiratelné klady především výpravným obrazem neschopnosti jasného gesta, což je ovšem charakteristický rys nemalé části produkce velkých českých divadel. O pár kilometrů dál, v malém sídlištním sálku nedaleko stanice metra Invalidovna, má svou stálou scénu Divadlo Kámen, které pod vedením dramatika a režiséra Petra Macháčka už deset let pěstuje specifickou poetiku minimalismu a absolutního důrazu na slovo. Jeho nejnovější kus Deus ex machina je dokladem toho, že absurdní drama coby bytostně dnešní výpověď o dnešku není nemyslitelné. Jenže základem je pochopení toho, v čem vlastně atmosféra doby spočívá: na příběhu dívky, která je kafkovsky obviněna a téměř automaticky odsouzena k dlouhému vězení, a její kamarádky, která v návalu dobré vůle vezme vinu na sebe, vypráví Macháček především o dnešku, o společnosti, jíž vládne lhostejnost mnohých a nekompetence mocných. Zdá se ovšem, že na něco takového je třeba přijít zespoda. Zda by se k něčemu takovému dalo dospět v institucionalizovaném prostředí Národního divadla, to je otázka. A zda k tomu může činohra ND dospět oprašováním půlstoletí starých textů, o tom lze pochybovat."

http://www.divadelni-noviny.cz/nosorozec-narodni-divadlo-praha-recenze

Ňáký jako historický vodhalení...nebo co

Tak prej ve čtvrtek 20. září dojde k další ňáký historický události nebo co... Vono to bude jako těsně před začátkem představení, jako tý Karkulky a těch 48 lepáků - to už se taky nehrálo ani nepamatujem, no!  Takže jako zhruba v těch 19.30 to bude, ale jako přijít můžete už třeba ve čtvrt, že jo!
   Tak vono jako vobecně to bude na ňákou tu počest, že jako už hrajem 15 let nebo kolik. No, tak to je dobrý! Takže jako ňák slavnostně vodhalíme další z možnejch podob toho Josefa Schillera, Schneidera, Schullera, Schustera nebo snad Müllera   nebo jako von se to vlastně... Tak jako možná vám i řeknem, kde a jak sme tuhle podobu jako sebrali, ale jako ne hned, že jo, to by bylo asi fakt docela jednoduchý, že jo!
   No a vy jako můžete do tý doby třeba tipovat ňák, že jo, jak sme tu podobu jako to.... tak asi nejlíp tady na těch našich fejsbukovejch těch třeba http://www.facebook.com/divadlokamenpraha
   No a jako můžete za to třeba i něco získat, no... tak jako třeba ňákou tu vstupenku, nebo co my víme, že jo... Ale ten tip jako musí bejt fakt zajímavej, ne, že to bude jako ňákej divnej tip, jo!
   Tak se asi těšíme na ty vaše tipy, no... i když sme teda fakt zvědaví, co to jako vymyslíte nebo...!

Tak takhle ňák budeme třeba vodhalovat...

Tak prej mejnstrýmovej Kámen nebo co...

Tak to sme jako my na tom Hronově, no....

Tak sme se teda úspěšně vrátili z toho Hronova a sme z toho teda jako příjemně překvapený.....jako fakt příjemně! Vono totiž neni úplně tak běžný, že by ze sálu vodešli asi jenom tři diváci, tý jo! To sme fakt zírali, když nám to pak v jednom ze svejch článků v tom Zpravodaji, co tam na Hronově jako každej den vydávaj, potvrdil i sám pan Císař....profesor. Von tam teda jako právě jako píše, že to ty lidi vydrželi právě kvůli tomu, že sme jako víc ňák jako mejnstrýmoví/ý, že sme jako ňák víc konkrétnější nebo co. Von to teda jako první použil i ten Michal Zahálka z těch Divadelních novin, to že sme jako mejnstrýmoví/ý. Tak vono na tom třeba jako fakt něco bude, že jo. Takže nás to ale vlastně jako dost potěšilo, že sme jako pro ty lidi taky už konečně nějak jako....přijatelnější nebo jak bysme to.....

Tak ta Ras al Chajma....úspěšná asi....

No jo, jenže vono nás toho jako potěšilo víc, že jo. A úplně největší potěšení nám udělal takovej ten Fosilní sloupek, co píše pan Císař...profesor. Vono je jako těžký to ňák jako interpretovat, že jo....vono jako vobecně je těžký cokoli jako intepretovat, když jako třeba neznáte ten kontext a tak, jo....jenže tohle prostě jako musíme aspoň jako vocitovat, protože to je jako teda něco, tahle citace:

"Je-li činohra mluvené divadlo, pak není snad v českém autorském divadle původní poetiky, která by více stavěla na slovu než ta, kterou produkují Kámen a jeho autor a režisér." 

Tak ten Deus ex offo...úspěšnej asi...

Tý jo, to je teda fakt něco, že jo! Si toho fakt strašně moc vážíme a panu profesorovi  teda strašně moc děkujeme, ale jako fakt!

No a děkujeme jako taky těm dalším, co vo nás napsali, páč to napsali taky moc hezky, že jo.

Tak třeba děkujem Michalu Zahálkovi, kterej vo nás napsal třeba tohle http://www.divadelni-noviny.cz/hronovske-poznamky-2012-no-4/

A nebo taky třeba děkujem Martině Schlegelové, která napsala zase třeba tohle http://www.jiraskuvhronov.cz/jh/clanky.php?id=6597

Ukamenovanej Hronov

Tak to se teda fakt moc těšíme, hrát na Hronově zas. A vono jako to nebude úplně jednoduchý, že jo, páč tam jako budem hrát asi pětkrát nebo co. Ty jo, tak to se z toho tam ty lidi asi zblázněj, nebo nevim teda. No, vono teda na druhou stranu jako zas můžem bejt rádi, že tam jako hrajem snad poprvý v historii, nebo co, dvě úplně jiný hry. Že tam jako vůbec hrajem dvě hry, že jo. Tak jako voni ty naše hry se jako v lecčem podobaj, že jo, to je asi normální, jenže tyhle dvě sou zrovna docela vodlišný. Tak jako mě teď hned napadá pár takovejch jako vodlišností, jako že v jedný je třeba míň herců než v druhý, že v jedný sou třeba jen dvě židle a v tý druhý je k tomu ještě jeden stůl, že ta jedna je jako vobčas minimalistická a vobčas imrpovizační a ta druhá je zas vobčas minimalistická a vobčas činoherní, že jako v jedný vystupuje zas ten náš goril a v druhý ta naše žlutá krabice a tak, no. Tak to se ty diváci asi fakt jako zblázněj. Voni tam teda jako už poslední dobou asi jezděj s takovym tim tušenim, že tam bude Kámen, to zas jo, ale že dvakrát? Tak s takovym tušenim tam teda podle mě ještě nikdo z nich nikdy nejel. Si teda myslim. No, tak to bude dobrý!!!

Tak tady celej program Hronova teda: http://www.nipos-mk.cz/?p=16727

Divadlo Kámen hledá flipchart s historií

Divadlo Kámen hledá pro svou připravovanou hru s názvem Mamut mamut flipchart s historií

V připravované inscenaci Mamut mamut (hrají například Zdeňka Brychtová, Petr Bláha Nejedlý, Vladimir Benderski, scénář a režie Petr Macháček), která bude mít premiéru počátkem roku 2013, hraje podstatnou roli flipchart.

Tvůrci inscenace by si přáli, aby tato prezentační pomůcka, která je již dosti dlouho pozoruhodně rozšířená a přesto nemá žádný český název, měla svou historii. Tedy aby na jeviště nestál flipchart zakoupený z obchodu, ale flipchart, který již prošel mnoha poradami, přednáškami či prezentacemi.

Divadlo Kámen tedy zdvořile vyzývá organizace všech typů, zda by nechtěly jeden ze svých starších flipchartů této hře věnovat, případně zapůjčit. Divadlo za tuto pomoc nabízí uvádění organizace jako partnera inscenace v jejím programu včetně vysvětlení, že jde právě o flipchart, v jehož materiálu je zakódována historie.

Na barvě ani designu flipchartu nezáleží, neměl by jen být nezvykle velkých rozměrů.

S nabídkou se prosím obracejte na Petra Macháčka, petr.odo@divadlokamen.cz, tel. 606604875.

Divadlo Kámen děkuje všem organizacím, které navrhovanou spolupráci uváží, a těší se na flipchart vyzařující zajímavé zkušenosti a zážitky.

K čemu jsou dobrá zoufalství?

aneb Ras al Chajma v Kobylisích

Autorka: Bára Š. Matka

Bára Š. Matka zoufalá

To dění kolem kobyliské stanice metra mě vyvedlo z míry, až jsem přehlídla vstup na kobyliský dvorek hned naproti. Ve dvorku rušné dění ustávalo. Farmáři si sbalili své stánky, jen hospoda se zdála být v mírně provozním ruchu.

   Jeviště jsem našla. Malý plácek o pár metrech lemovaný nadpřirozeně nadměrnými malůvkami. Králík, slepice a mrkev, možná kachna. U stolů nebyl nikdo, kdo by vypadal na divadelního diváka.

   Už to začalo? Začalo pršet, asi tak v začátku představení. Pršelo velmi zlehka a dlouho a paní v letních šatech chtěla taky improvizovat. Ale ono se to těžko kloubí, když prší a navíc s pivem.

   Slyšel mě někdo? Řvala jsem jak na lesy. Ale ono je to těžké v takové jako hospodě na trhu a navíc u piva.

   Bavil se někdo? Možná jsem slyšela, jak se baví, ale co ja vím, ono je to docela náročné, když prší. Jo bavili se, bavili se při tom, u stolu, u pípy, to se musí nechat, že se bavili. Taky to s námi chtěli sdílet, to své bavení a taky se musí nechat, že to nebylo vždy od věci.

   Zakousla jsem se do role jak nejvíc to šlo. Chyběly tam zdi, které drží kamennou teplotu a hladinu energie na dostatečném bodu. Nebudu snad lhát, když napíšu, že nás všechny ten déšť a to pivo tlačily do mírně zoufalé situace. A zoufalá situce nás tlačila do zoufaltsví ještě většího. A to ještě větší zoufalství bylo jako zeď a nikam moc nepustilo než do nějakého jiného zoufalství... Tak proč nebýt zoufalá právě ze ztráty mobilního telefonu? Proč nebýt zoufalá z dceřiných výstřelků?  Proč nebýt zoufalá z toho, že ještě k tomu navíc prší?

Honza P. hudebník zoufalý

   Jo, snahy o uchopení zoufalství asi byly. Čím víc ale pršelo, tím víc se rozmazávaly do sice koordinovaného ale nesoustředěného šumu. Ani nebyl zpozorován konec. Povinná poklona vynutila potlesk. Snad jediný tiše naslouchající divák zmizel tak rychle, že mu Muhadžir z arabských emirátů spojených nestačil poděkovat. A snad ta úmorná zoufalství přiměla elegantně opilou paní v letních šatech k poděkování vřelým obětím na dámských toaletách.

   Nejsem si jistá, kdo víc trpěl zoufalstvím, ale jsem si jistá, že mě někam dohnalo. Třeba ke kamenné tváři. Jsem si jistá, že dohnalo paní v letních šatech k onomu obětí a lze předpokládat, že někoho jiného dohnalo k útěku. Takovou to má sílu to zoufalství! Tak snad abychom se učili ho vnímat a když už ho máme, tak ho taky použít a třeba i beze slov vykřičet ven, protože co jinak s tím, když už jsme jednou v něm, že jo?!

Geomince putující do Divadla Kámen už je v Čechách!!!

Autorka příspěvku: Lenka Z.


Nevím, jestli si to někdo vybavujete, ale když jsme před necelými dvěma lety byly s Kris (a společnou kamarádkou Mácou) v Japonsku, zanechaly jsme tam ve městě Himeji v jedné kešce s krásným výhledem na Himejský hrad geominci. Cílem této geomince bylo dorazit z Japonska do kešky Divadla Kámen v Praze. Po rychlé projížďce Japonskem a skoro rok dlouhém bloudění po Německu už geomince překročila hranice České republiky a chystá se do finiše. Buďme všichni ve střehu !!!

Poslední představení, jako sorry, no

   Tak nás to čeká už v pátek, no! Poslední z posledních představení v letošní sezóně! Hmm, tak to se teda těšíme, až budeme mít taky konečně ty prázdniny, zasloužený, že jo! Takže se aspoň naposled pořádně nacpeme, napijeme, asi si teda taky zahrajeme, třeba to divadlo, toho Deuse ex offa, no, a pak pudem domu, úplně normálně pudem domu. Tak prostě přiďte, že jo, třeba na to divadlo nebo na to jídlo nebo na to pití, co my víme, my sme jen Divadlo vobyčejný.

   V pátek 22.6. v 19:30 se na vás teda jako těšíme, na to že jako přídete na toho Deuse ex offa, nebo co my víme co jako takhle děláte v pátek večer, že jo!


   A zase ňáká trapná událost na fejsbuku tady:  http://www.facebook.com/events/346596348742428/

IMPRO PROIM S MARMELÁDOU

   Tak vás teda všechny zveme na nějakou tu improvizaci....nebo co to......vono to teda jako bude zajímavý to zas jo a fakt to jako nebude votřesný, fakt to jako vůbec nebude votřesný.....no tak to je dobrý a SUPR! Jenomže to jako nebude jen tak leda jaká nebo jaká improvizace, vona bude totiž kouzelná a hned třikrát a pokaždý to jako zahraje někdo jinej.
   Úplně normálně prostě budou tři skupiny jako DIVADLO TU, DIVADLO KÁMEN A DIVADLO MÝTUS a každej prostě během 20 minut jako něco předvede nebo aspoň jako bude těch 20 minut předstírat, že něco předvádí.
   No a pak jako normálně, úplně normálně to nějak jako spojíme, jako do takový jako impro MARMELÁDY...tak jako je jedno jaký, my máme totiž stejně nejradši tu z kamene, ale tak máme rádi i jiný jako třeba tu lumičí......
   Takže ve ČTVRTEK 14.6. v 19:30 to bude teda fakt jako dobrý, no nebo taky ne, jenže to je dost málo pravděpodobný, i když trochu asi jo, ale zas ne tak moc........
Tak jako máme i nějakou událost na tom fejsbuku, tak se třeba přidejte, ať jako stejně nemáme vůbec tušení, jestli jako přídete http://www.facebook.com/events/342817452450945/

Pápápa pá papápápá pa pápápápápá......

Tak se psychiatr, matka, Bohunka a Edita  vydali do Hoštic. Tak to je kousek od Volyně, že jo! Tak si tak společně řikali, jestli by jako nebylo taky dobrý si zahrát v ňáký takový srandě jako je Slunce seno..... Tak nakonec dospěli k tomu, že by to fajn asi bylo, ale že by to asi jako nebylo úplně normální! Tak se jen tak vyfotili a šli za Vencou Konopníkem se povozit na motorce terénní. Tak to je asi dobře, že to takhle dopadlo. Jo, to je asi dobře, že ještě jako existujou takhle pěkný malebný vesničky, jako Hoštice. Tak třeba se tam zase někdy....až zase třeba!

Je to emirát...arabskej...spojenej!

Tak sme prostě byli nominovaný na ten Hronov no. A to jako ne, že by v tom Písku na přehlídce nebyla žádná konkurence. Tak třeba Depresivní děti nebo Geissleři jako nebyli zas tak úplně blbý. I ten Láhor jako nebyl marnej. Ale tak prostě nás teda nominovali. Takže mi se teda radujeme a je to hezký, že máme za svoji éru teprve druhou nominaci z celonárodní přehlídky. Tak to je asi dobře, že to takhle nějak jako......

A taky je dobře, že to jako do konce sezóny ještě jednou hrajem. U nás v divadle to hrajem, úplně normálně. Ve čtvrtek 7.6. od 19:30 to hrajem u nás v divadle. Tak jako normálně přiďte, jestli teda nepojedete do Hronova. Ale vono jako na rovinu. Vono je to jako lepší vidět u nás v divadle. Ale tak zas to jako nemůžeme vědět, když sme to na Hronově ještě nehráli, že jo. Ale tak stejně jako klidně přiďte radši k nám do divadla......

Jaké divadlo mám rád....

Autor příspěvku: Petr Odo

Mám rád takové divadlo (takovou hudbu, takové obrazy, ...), při kterém nahlédnu do nitra zajímavého hledajícího a bojujícího člověka. Ideálně nejen nahlédnu, ale také si jeho hledání a boj částečně sám prožiju. Ideálně nejen prožiju, ale také jako divák alespoň nepatrně přispěju k jeho hledání, jeho boji.

Nezajímá mě virtuóznost, bravurnost. Není dobré úplné neumětelství, ale v podstatě mě nezajímá technika. Umělec (herec, muzikant, ...) ke mě buď přistoupí s upřímnou touhou něco společně se mnou řešit, společně se mnou bojovat; nebo mě chce jen pobavit, rozptýlit, dojmout, udělat na mě dojem svou bravurou. To první mě zajímá, to druhé ne.

Je mi téměř jedno, kolik tónů za vteřinu hudebník zahraje a kolik oktáv přitom obsáhne. Je mi skoro jedno, jak herec ráčkuje nebo sykavkuje nebo hraje emoce. Ale není mi jedno, jestli třeba jeden jediný zahraný tón je nebo není naplněn hledáním, bojem (k síle hledání a boje samozřejmě pomáhá konkrétní skladba – samozřejmě tedy záleží na tom, co přesně se hraje; ale až v druhé řadě). Jestli ta emoce, která se zrodila, je skutečně emocí skutečného člověka (vybuzenou a zostřenou za pomoci dobře vytvořené skladby nebo divadelní situace, na základě dobře napsané a šťastně zvolené a zdařile režírované hry atd.) – hledajícího a bojujícího člověka.

To první mě zajímá, i když je herec nebo hudebník člověkem relativně nevyspělým – jsem přece také nevyspělý, tak proč by mě to nezajímalo. Ale mnohem více mě to zajímá, když je ten člověk dostatečně vyspělý a řeší otázky podobné úrovně, jako řeším já, nebo ideálně hlubší úrovně, než řeším já (to mu pak většinou moc nerozumím, ale jsem vděčný za to, že mohu do jeho otázek, které mě přesahují, aspoň nahlédnout).

Tak takové divadlo mám rád. Takovou hudbu mám rád.

Tajemný muž s krabicí nebo bednou nebo co....

Tak jsme s Ras al Chajmou postoupili na přehlídku do Šrámkova Písku. Tak nás tam prostě ze Stodůleckýho Písečku poslali a prostě tam pojedem, no. Ale co na to tajemný muž se žlutou bednou?
Čím déle Chajmu hraju, tím zajímavější z ní mám pocit. No zajímavější, jak bych to....prostě z ní mám pokaždý jinej pocit. A tenhle pocit je přirozeně vždycky ovlivněn pocitem, který z představení maj diváci. A to jako nemusí bejt pocit, kterej maj až po představení, ale pocit, kterej visí ve vzduchu během představení. A to je pak něco, to teda jo!
A vlastně je taky dost zajímavý, že ty pocity se často lišej, ale fakt jako hodně se lišej. Tak třeba teď na Písečku se zas tak moc nelišily jo, ale přesto aspoň trochu jo. Tak je třeba zajímavý, jak některej divák si všímá toho našeho minimalismu, nebo co to je, pak třeba druhej jak v tom hledá něco hlubokýho, jinej zase něco emocionálního, třetí v tom nehledá nic a jen se tak normálně dívá a pátej řeší tajemného muže se žlutou krabicí nebo bednou nebo co to.....A kdo je teda ten muž se žlutou krabicí nebo bednou nebo co to....?
A proč to vlastně chtěj všichni vědět? Jo, tohle maj vlastně skoro všichni diváci společný! To je tak jediný, co maj všichni ty diváci společný!
No, tak to je dobrý!

Autor příspěvku: Céééra
Foto: www.klubko.info

Historicky 3. premiéra!

Deus ex offo, Deus ex offo, Deus ex offo.......Hra Deus ex offo bude mít ve středu 28.března v 19:30 svou historicky 3. premiéru. No, tak to je dobrý! Jo, tak dobrý to je, ale ještě lepší je, že po samotném představení bude opět následovat přibližný přehled přibližně 15....20.....25 minutové přednášky na téma Deus ex machina. No ale to přece nejde takhle jako aby, to přece nejde, ne? Ale jasně, že to jde.....A pro méně čistotné máme ještě jedno takové jako.....hygienicky čisté a vlažné překvapení! Bude to fakt paráda!

Všechny tak nějak srdečně a od srdce zveme!

Deus ex offo
Divadlo Kámen
Nekvasilova 2, Praha 8 - Karlín
28.3. 2012, 19:30

Improvizace, asi

Na kolik je vlastně improvizace skutečně improvizací? Na 100%, když vytáhneme téma z klobouku? Asi ani to ne: je velmi jednoduché svést vytažené téma někam jinam. A co když si ho domluvíme hodinu předem, co když dva dny předem, co když se improvizuje každý týden či měsíc na stejné téma... Nevím.

A možná... a asi... asi určitě to není až tak moc důležité...Hlavně když to má sílu, energii, když to prostě nějak odsejpá...

Osobně mám ráda LÁHOR/Soundsystem (vlastně nikoho jiného moc neznám), je mi sympatické, když je jich plné jeviště a jiskří to. Je mi sympatické, že se snaží o příběh s tématem. Že časem si člověk všimne, že každý má své zaběhlé pohyby, verbální projevy, no to je asi normální, no...

Kdo improvizaci vlastně vyhledává? Herci nebo diváci? Nevím, nic nevím... Takže se příležitostně zase na nějakou improvizaci asi podívám. A možná... a asi... asi určitě se uvidí … uvidí se.

Autor příspěvku: Helena Hedvika
Foto: LÁHOR/Soundsystem - Alibi
Zdroj foto: www.unarclub.cz

Deus ex Cimrman

Autor příspěvku: Zdeňka Brychtová

Tak jsme si včera zahráli po docela dlouhé době na prknech Žižkovského divadla Járy Cimrmana (teda já jsem si tam zahrála poprvé, ale ostatní....no vlastně asi jen Kris a Laň....no to je fuk) a musíme teda přiznat, že to byla docela fuška. Tak jako ona je to fuška vždycky, ale tentokrát byla o něco větší, i když zase ne tak velká, abychom si s ní neporadili.
Ačkoli jsme z žižkovského provedení naší nové hry Deus ex offo, která z jakéhosi nepochopitelného důvodu bude mít 28. března svoji jubilejní třetí premiéru, nebyli zcela uspokojeni, diváci, především teda ti odborní, kterých tam bylo jen pár (vlastně o jednoho víc než pár, takže 3), byli uspokojeni až nečekaně. A dokonce i přesto, že pro zhodnocení našeho Deuse prý nenacházeli těch pravých slov (jo, to se občas stane i odborníkům), přicházeli s nečekaně výstižnými termíny, pocity, emocemi a zkrátka si tak nějak užívali onoho doznívání. Tak to je asi dobře.....vždyť o tom by divadlo mělo být, o tom následném vnitřním doznívání, ne?
No a tak jsem večer přišla domu a uvědomila si, v čem jsme nároční, kvalitní, umělečtí, osobnostně herečtí, herecky osobnostní, sladění, kamenní....proč jsme tolik oddáni formě, oddáni obsahu, oddáni tomu, čemu věříme a co neustává na mrtvém bodě.
Tak to je asi dobře, že jsem si to uvědomila.....jo, to je asi dobře!

Oprášená/zaprášená Eéliška kolem - 13. března v 19:30

Tak jsme se po docela dlouhé době rozhodli oprášit jednu takovou hru......Eélišku kolem! Opět půjde o improvizované noční setkání s palčivě hubenou rodinnou historií, nad prázdným stolem s několika židlemi, ovšem tentokrát v téměř nové herecké sestavě. Ba co víc.....taky se tam bude hrát, ovšem už ne jen na klavír nebo piáno nebo co to vlastně máme, ale třeba i na saxofón, kytaru, housle, jakýsi buben/bubínek a taky na takovou zvláštní věc, která vydává docela dlouhé, táhle a hlasité zvuky a nedá se téměř ovládat......fakt!
Takovej experiment prostě.....na tom přece nic......nebo jo?!

Deset let zkoumání MINIMALISMU - část pátá

....Dalším, už poněkud obtížnějším prvkem vhodným ke kombinaci s minimalismem, je improvizace. Velmi se nám osvědčuje, když po čistých pasážích plných napětí titíž (snad i jiní, ale to jsme ještě dost neprozkoumali) herci, kteří předtím naplno prožívali každý nepatrný pohyb a každou slabiku, přejdou do pohybově, tematicky i vztahově uvolněné totální nebo částečné improvizace. Může jít o „brechtovskou“ improvizaci – tedy mimo původní roli nebo role – nebo improvizaci v původní roli.

Tyto střihy v poetice jsou herecky dosti náročné, ale po jejich zvládnutí se často dostavuje blahodárný účinek na diváky a, což také není nepodstatné, na samotné herce. Atmosféra se uvolňuje, oživuje, a jedni i druzí jsou pak schopni s novou energií a do hloubky prožívat jak minimalistické pasáže, tak improvizaci. Vrcholy nastávají tehdy, když se „čistá“ a improvizovaná složka nějakým často jen nezřetelně tušeným mechanizmem propojí a jejich účinky se znásobí.

S přispěním ostrého úsudku profesora Císaře jsme nedávno došli k formulaci toho zásadního, o co při kombinaci „cizorodých“ prvků s minimalismem vysokého stupně čistoty především jde. Nelze říci, že je to jediný recept, ale určitě je to jedna ze zásadních možností.

Jaký je to tedy objev? Je takto jednoduchý: tvrdě režisérské divadlo lze dobře kombinovat s důsledně osobnostním herectvím.
A nezáleží na tom, zda je osobnostně hráno prostředky improvizace nebo předem určeným způsobem.

Takto formulovaný koncept souvisí i s odvěkou obecně známou pravdou: kvalita divadla jakéhokoli druhu závisí z rozhodující míry na hercích. Geniální režisér s průměrnými herci nevytvoří nic, zatímco vynikající herec si poradí i bez režiséra. A také s další známou pravdou: má-li být herec na jevišti nahý, při minimalistickém výkonu by si měl i svléknout kůži.

Výše formulovaný koncept také dále a více ozřejmuje to, co nám bylo v Divadle Kámen vždycky jasné: minimalismus je bez podstatného osobnostního vkladu herce mrtvý a bezcenný. Vždycky to bylo jasné, ale řídit se tím je velmi obtížně dosažitelné. Překážky jsou jak na straně herců (nevyzrálost - nikoli řemeslná, ale osobnostní; nedostatek pracovitosti a tvrdosti k sobě; neporozumění jemnějším motivům v inscenaci i jednotlivých představeních; neochota odhalit se) i režisérů (nedostatečná odvaha svěřit herci odpovědnost; neporozumění osobnosti herce; nevyužití specifických možností herce; křečovité lpění na formalismu nebo neuskutečnitelných vizích). Troufám si tvrdit, že jsme se k ideálu kombinace tvrdého minimalismu s osobnostním herectvím zatím ani nepřiblížili. Pokud snad výjimečně ano, je to v inscenaci Ras al Chajma.....

Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)

Deset let zkoumání MINIMALISMU - část čtvrtá

.....V posledních letech postupujeme trochu jinak: svůj minimalismus a s ním související tvrdě režisérsky pojatou tvorbu kombinujeme s prvky, které úplně (nebo dokonce vůbec) minimalistické nejsou a které mají jednak přinést větší komplexnost inscenace, jednak uvolnit napětí a umožnit divákům i hercům intenzivnější koncentraci na ty pasáže, které jsou „minimalisticky čisté“. Je dobré poznamenat, že tyto prvky, byť jsou v určitém smyslu ústupkem z puristických snah o „minimalistickou ryzost“ a skutečně vyhraněným divákům mohou vadit, nejsou ústupkem nenáročným divákům, kteří by si přáli levnější zážitek s vynaložením oboustranně menšího hledajícího úsilí.

Jedním z jednoduchých kombinujících prvků jsou prostě dynamické pasáže. Prvek je to snadný, bývá ovšem málo účinný: pouhá větší dynamika často nestačí k uvolnění napětí a osvěžení od přísné stylizace (i proto, že dynamická pasáž se často sama nese v podobném duchu jako minimalistické pasáže, a to i když si to tvůrci nepřejí).

Dalším z jednodušších kombinujících prvků (z pohledu koncepce – jinak samozřejmě o jednoduchou věc nejde) je hudba. Nejvíce se nám osvědčuje soudobá vážná hudba, ale jsou i jiné možnosti. Důležité je, aby zvolená hudba umožnila divákovi přejít na jiný způsob vnímání a potom zase zpět – tj. aby byla dostatečně kvalitní a vzrušující, dostatečně hluboká (aby se nestala jen výplní, zpestřením nebo podobným laciným trikem), aby s divadlem nějak korespondovala a vedla s ním dialog a aby měla dostatek prostoru k uplatnění se......

Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)

Deset let zkoumání MINIMALISMU - část třetí

......Jakkoli jsme neúnavně vysvětlovali, že to není pravda a že dobře víme, že formu od obsahu oddělit nelze, jelikož jsou vzájemně mnohovrstevnatě propojené, do pasti formy jsme se přece jen chytili. Na obsah jsme nezapomínali, přece jen se nám ovšem dostal příliš na druhou kolej. A možná to nebyl vlastní obsah situací a komunikace na jevišti, ale nějakým složitým způsobem spíš obsah prožitku herce, jeho konfrontace situace na jevišti (včetně těch slavných sil) s nejvnitřnějšími vrstvami jeho osobnosti, jeho otevření se a upřímnost vůči všemu, hluboká konfrontace se vším. Naše představení potom byla zajímavá, ale chladná, nedostatečně zúčastněná, trochu mrtvá.

Takto jsme tedy léta usilovně tápali. Jako každé pracovité tápání, i toto tápání pro nás mělo zásadní význam. Díky rokům narážení hlavou proti zdi teď, myslím, alespoň něco víme o práci s prostorem, rytmem a energií a dokážeme odhadnout jejich vliv na síly na jevišti. Většinou také dokážeme celkem rozumně odhadnout, o co má smysl usilovat a co bude asi marné, takže při zkoušení neztratíme tolik energie beznadějnými pokusy.

Na druhou stranu ovšem docházíme k tomu, že minimalismus v ryzí podobě musí být vzácný a nelze ho produkovat příliš často pod hrozbou zahynutí vyčerpáním svých sil a nezájmem okolí (pokud ovšem člověk není génius – pokud všichni aktéři nebo většina z nich není minimalistickými génii...). Odhad je, že minimalismus vysokého stupně čistoty silněji osloví asi 10% náročných diváků.......

Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)

Deset let zkoumání MINIMALISMU - část druhá

........Od začátku jsme věděli, že mají-li vznikat velké síly, musíme umět pracovat s rozložením sil na jevišti a v hledišti, rytmem a vyzařováním energie. V prvních letech jsme tedy například celou zkoušku i déle řešili, jestli dva proti sobě stojící herci mají stát na dva nebo dva a čtvrt kroku od sebe, jestli se mají vzájemně dívat do očí stále nebo s občasnou odchylkou směru pohledu, jestli nepatrné vychýlení směru ramen vlevo od středu stojícího herce směrem dozadu bude znamenat ztrátu většiny energie směrem k levému vrchnímu zadnímu rohu nebo jestli se právě díky tomuto odchýlení vhodně uvolněná energie odrazí od stropu nad levým vrchním rohem a od okolních stěn a důsledkem bude zahuštění prostoru a současně zvýšení jeho kapacity k příjmu další energie, takže se nakonec energie i napětí zahustí a rozvíří s převažujícím šroubovitým pravotočivým pohybem natolik, že takové drobné odchýlení směru ramen přinese namísto ztráty energie onu žádanou sílu.

Také jsme věděli, že každý šum vznikající nepřesnostmi nastudování nebo hereckých akcí zastiňuje to, co má herci i diváky hýbat. Snažili jsme se tedy o extrémní čistotu. Zbytečný pohyb článkem prstu byl zakázaný, mrkání nevhodné, dýchání jsme vnímali téměř jako nutné zlo. Dalšími nesnesitelnými šumy pro nás byly různé hluky: klimatizace, v dáli projíždějící vlaky, policejní houkačky... Jednu dobu jsme vážně uvažoval o tom, že si pro divadlo pronajmeme protiatomový kryt, do něhož žádné hluky nedoléhají...

Chtěli jsme prostě divadlo bez šumů. Postupně jsme došli k tomu, že klid skutečně potřebujeme, ale vzdálené houkačky, kročeje nad námi ani ohňostroje v okolí nás už tolik neznervózňují.

Protože jsme se tak intenzivně zabývali velikostí, směřováním, rozložením, rytmem a změnami sil, a prohlašovali jsme, že vše ostatní, jako například téma a motivy, děj, vývoj postav a podobně, jsou jen nástroji sloužícími práci s těmi silami, vznikla o nás fáma, že se snažíme o divadlo čisté formy, tedy divadlo jsoucí pouze formou s vyprázdněným obsahem........

Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)

Deset let zkoumání MINIMALISMU - část první

Už přes deset let putujeme pouští minimalismu a je to poušť nesmírně zajímavá. Sice máme často žízeň, občas také vidíme fata morgány, ale stojí to za to. Pokusím se popsat několik zkušeností, které by se mohly hodit dalším putujícím.

Na úvod snad malou poznámku k základní otázce: proč vůbec může být použití minimálních prostředků v umění zajímavé, a to i v situaci, kdy si člověk může dovolit prostředků více (tj. má dostatek peněz, může oslovit dostatečně technicky vybavené umělce, ...)? A celkem zřejmá odpověď: je-li prostředků příliš nebo jsou-li příliš intenzivní, dochází k zatlačení jemnějších a méně výrazných jevů a vjemů do pozadí těmi výraznějšími, atraktivnějšími, více „slyšitelnými“. K těm jemným potom nepronikneme nebo je nejsme schopni dostatečně vnímat, a to může být zásadní škoda, protože právě v jemnostech a hlubších vrstvách se často skrývá podstata zkoumání, pravdivější nahlížení a podobně. Konec poznámky.

Divadlo Kámen vzniklo proto, aby v rámci činoherního pojetí zkoumalo síly a energetické impulzy mezi lidmi na jevišti. Jedna ze základních vizí byla, že herec udělá krok a diváci v důsledku vzniklé síly spadnou ze židlí. Nebo když herec pohne rukou, diváci jí pohnou také. A postupně pokud možno popraskají stěny, když už drobné herecké akce nebudou sto zbořit celou budovu.

Úplně vše, co se na jevišti stane, by se mělo diváka zřetelně dotknout, mělo by ho to pohladit nebo udeřit. A nic nepodstatného nemá na jevišti vůbec být............

Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)