.....V posledních letech postupujeme trochu jinak: svůj minimalismus a s ním související tvrdě režisérsky pojatou tvorbu kombinujeme s prvky, které úplně (nebo dokonce vůbec) minimalistické nejsou a které mají jednak přinést větší komplexnost inscenace, jednak uvolnit napětí a umožnit divákům i hercům intenzivnější koncentraci na ty pasáže, které jsou „minimalisticky čisté“. Je dobré poznamenat, že tyto prvky, byť jsou v určitém smyslu ústupkem z puristických snah o „minimalistickou ryzost“ a skutečně vyhraněným divákům mohou vadit, nejsou ústupkem nenáročným divákům, kteří by si přáli levnější zážitek s vynaložením oboustranně menšího hledajícího úsilí.
Jedním z jednoduchých kombinujících prvků jsou prostě dynamické pasáže. Prvek je to snadný, bývá ovšem málo účinný: pouhá větší dynamika často nestačí k uvolnění napětí a osvěžení od přísné stylizace (i proto, že dynamická pasáž se často sama nese v podobném duchu jako minimalistické pasáže, a to i když si to tvůrci nepřejí).
Dalším z jednodušších kombinujících prvků (z pohledu koncepce – jinak samozřejmě o jednoduchou věc nejde) je hudba. Nejvíce se nám osvědčuje soudobá vážná hudba, ale jsou i jiné možnosti. Důležité je, aby zvolená hudba umožnila divákovi přejít na jiný způsob vnímání a potom zase zpět – tj. aby byla dostatečně kvalitní a vzrušující, dostatečně hluboká (aby se nestala jen výplní, zpestřením nebo podobným laciným trikem), aby s divadlem nějak korespondovala a vedla s ním dialog a aby měla dostatek prostoru k uplatnění se......
Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pište, co hrdlo ráčí!