Agamemnón - postřeh diváka Jaromíra B.

Autor: Jaromír Bednařík 

Agamemnón

Agamemnón - řecký král, který si odjel hrát s vojáčky před Tróju a jistě nečekal, že se jeho tamní pobyt protáhne na deset let. Ať už tedy odjížděl Agamemnón jakýkoli, jistě ho děsivá zkušenost z desetileté války a setkání s polobohy dovedla k jistému prozření. Platon tomuhle momentu říkal chorismos. A i my diváci odcházíme z představení Agamemnón Divadla Kámen snad trochu změnění. Byli jsme totiž vystaveni kontrastu mezi Aischylovými texty z Orestei a volné improvizaci na téma v textu zmíněném, která je velice aktuální a přístupná. A co nám celé to představení říká? To si přijďte rozluštit sami, jak už u Kamene bývá zvykem, platforem výkladu je přehršel a právě proto má potenciál zaujmout každého z nás.

Jaromíre, děkujeme! Divadlo Kámen

Tak to vocenění, teda....

Tak jsme teda mezi voceněnejma... teda jako ne všichni, i kdy bysme si to asi všichni zasloužili, žejo... ale zatim je tam jen Petr Macháček. No jo, tak vono ještě aby ne, když to divadlo naše ňák jako založil a ještě jako píše ty hry všechny... no, tak skoro všechny... ale prostě jako to tady ňák jako celkem solidně vede. A tohle, co je jako níž, tak to třeba napsali ty lidi z ...next wave/nové vlny... jako z toho festivalu, kterej jako celkem úspěšně už taky pár let jako něco hledá mezi nezávislou divadelní tvorbou u nás, a jako docela jim to de, protože vona tahle scéna je jako celkem zajímavá a jako dost často se vo něco snaží, no...

..."za 15 let existence skupiny vytvořil Petr Macháček svábytný styl činoherního divadla založného na přísné stylizaci a přesné formě, jež na jevišti přenáší modernistické principy minimalismu, a to jak v rovině textové tak hudební, výtvarné a především herecké."

Tak tady celej ten text vo těch voceněnejch... ale asi bude lepší, když si to přídete přečíst k nám do divadla...

Takže my teda jako děkujem, že jo, třeba tomu Vladimíru Hulcovi a lidem z ...next wave... že jako nás nějak sledujou a třeba si i vážej tý naší práce, která jako neni vůbec jednoduchá, protože furt jako něco hledáme a nesázíme třeba na ty vosvědčený postupy, který jako třeba rozesmějou nebo tak... jenže proto nás to asi tolik baví pořád... jo, asi proto nás to pořád tak ňák baví :-) 

Tohle je jako ta cena... jako vono se to prej blbě fotí, když je to zrcadlo... ale zase jako asi kvalitní, protože ho prej vyráběl ten Petr Nikl, nebo kdo...

Tak máme tu knihu, no

Autor: Adléta z Mamuta

Tak sme se teda konečně dočkali tý knihy naší, která prostě ňák jako mapuje......no, vono jako každá kniha něco mpuje, že jo.....jenže tahle jako mapuje ňák tu naší historii pátnáctiletou nebo co, a to je jako docela důležitý, takhle zmapovat dobu, která trvá třeba právě těch patnáct let. Von si totiž člověk jako aspoň ještě něco pamatuje. Těžko říct, kdyby to bylo třeba po šestnácti letech, jestli bysme jako něco takovýho vůbec..., protože pochybuju, že by si někdo z nás a hlavně teda Helena, která to celý.... jako pamatoval celejch šestnáct let, že jo....to bych jako fakt chtěla vidět!

No a tady jako ňákej rozhovor s Helenou M, Petrem M, Dušínem a Adlétou z Mamuta:

tady když tak vodkaz na ňákej jako formálnější rozhovor nebo co

Heleno M a Petře M, proooč zrovna kniha…..proč zrovna kniha….proooč zrovna kniha?

HM: No třeba protože ne film...

PM: Myslím, že to bude taková malá černá věc, hranatá, to já mám celkem rád.


Dušíne, jak se Ti ta kniha jako tvořila, graficky, hlavně:
D: Je 23:20, suchare

Heleno M, Petře M, Dušíne a Adléto z Mamuta, myslíte si, že je normální takhle vydat něco?

HM: Něco vydat je určitě normální. Vydávají se například zvuky, také třeba zboží, jídlo, peníze, kolky, známky, knihy, časopisy, prohlášení, vyhlášky, zajatci, výkupné, … Určitě je to normální...

PM: Není, ale lidé dělají i horší věci. Myslím, teda.
D: Spíš je nenormální takhle nevydat něco. 
AzM: Myslim, že je to určitě normálnější než něco kutit, třeba. 


Dušíne, co je na tý knize jako nejkamennější?
D: Že když jdete do lesa, někdo vám ukousne půlku tváře. 

Hele, Heleno M, Petře M, Dušíne a Adléto z Mamuta, myslíte si, že by si člověk - jako normální člověk - měl tu knihu naši přečíst?

HM: Přečíst? No to jako nevim, ale určitě by si ji měl koupit a mít ji v knihovně, to určitě...

PM: Normální člověk ji asi číst nebude ani kdybychom chtěli. To by nesměl být normální. Naštěstí je mezi námi a kolem nás dostatek nenormálních lidí, kterým kniha neublíží.
D: Opakování čehokoli je matkou čehokoli. 
AzM: No, tak když nebude nějak jako čínsky, tak proč ne?

Heleno M a Petře M, co když tu knihu jako někdo ztratí třeba?

HM: Tak to má teda jako velkou smůlu, protože ji pak bude mít někdo jiný...

PM: To se mu nepovede, kniha má na utajeném místě přebalu nainstalován mikročip typu SBLS (satellite book localization system), který podle různých atributů vždy vyhledá původního majitele. Ten může tedy do dvou dnů od ztráty očekávat u svých dveří policistu s malou černou hranatou věcí.

Heleno M a Adléto z Mamuta, myslíte si, že každej má ňáký niterný potřeby jako?

HM: Každej má určitě potřebu vydat knihu...

AzM: No, tak to já nevim, že jo! 

Tak sme jako zvedli to vstupný, no

Jako vono je to celkem normální, takhle zvednout vstupný, že jo..... Hlavně jako když k tomu člověk jako má ňákej důvod, že jo. A to mi jako máme, dokonce jich máme víc, ty jo....


Tak třeba:

. sme nejmenší divadelní scéna v Praze jako....fakt jako sme prostě nejmenší scéna kamenná v Praze, dyk vono se k nám taky vejde asi 50 diváků, že jo, tak ještě abysme nebyli, no....

. taky se jako docela systematicky nebo jak se to.... snažíme něco jako hledat, ale fakt se jako snažíme, což se taky jako nedá říct vo všech.....no jo, jenže kdyby to bylo jen vobyčejný hledání, jenže vono je to taky podpořený tim, že jako u toho nepodvádíme, že jako prostě neděláme takový ty vopičky, karikatury a věci, který jako rozesmějou každýho, to my jako fakt zas neděláme tohleto.....

. pak jako si u nás divák může vzít klidně třeba pivo nebo vodu prostě do sálu......fakt jako nám to nevadí, když při představení pije, protože vono jako někdy může mít třeba fakt jako velkou žízeň a to je pak nepříjemný, když se kvůli něčemu takovýmu třeba nemůže soustředit....no

. no a taky jako důležitá věc je to, že nemáme vočíslovaný sedačky a řady, a to je jako dost důlěžitý, protože člověk jako divák třeba, pak neni těsně před ňákym zážitkem uměleckym jako rozptylovanej takovejma věcma, jako že třeba musí hledat svoje místo podle lístku.....ty jo, jako třeba řada 8 sedadlo 3, nebo řada 12 sedadlo 26 nebo ještě hůř, řada 4 sedadlo 10.....

. no a pak taky je důležitý říct, nebo vlastně napsat, že jo, i když říct je to taky důlěžitý, že jako i když máme vo ňákejch těch 40 Kč, protože teď jako stojí 180 Kč nebo kolik, dražší vstupný nebo co, tak máme furt jako ňáký slevy.....dokonce třeba i 50% tý jo, no a to už se pak jako dost vyplatí a vlastně jako vůbec nevadí, že je ten lístek dražší....von má totiž člověk pak vo to větší radost, když dostane tu slevu, že jo...

Divadlo Kámen má vymalováno

Tak sme se po pěti letech rozhodli vymalovat, no. Jako vono by to ještě šlo, že jo, jenže s těma flekama vedle těch novejch voken, co nám tam…..by to moc hezký jako na furt nebylo. Tak sme vzali do ruky velkej štětec, malej štětec, a pak taky štetec, kterej byl něco mezi malym štětcem a velkym štětcem, barvu, štafle a malovali sme…..

Tak takhle hezky ňák teď vypadá naše studio..... z venku, že jo!

Jo a taky váleček sme vzali, že jo. Vono bez válečku by to nebylo to pravý malování. Ale jako nemyslete si, vono vymalovat takovej prostor, jako je naše studio, to jako neni zrovna procházka růžovym sadem. To teda ne. Jenže protože to tam chceme mít hezký a protože sme všichni asi ňáký skrytý talenti na to malování nebo co, tak sme se do toho prostě pořádně vopřeli a vymalovali to. A jako ne jen tak, aby se neřeklo, ale jako pořádně, aby to třeba ňákejch těch dalších pět let vydrželo, že jo. 

Tak tady třeba pořádně maluje Zdeňka, že jo!

Tady se třeba snaží pořádně malovat Petr, že jo!

No a tady třeba maluje Pavel, že jo.... jenže jako jestli pořádně, to je otázka, no!

Tak sme teda zvědaví, jestli to vydrží, že jo, protože vono, co dneska vydrží že jo… Ale tak vono i kdyby to nevydrželo, že jo, tak to můžeme pak zas natřít znova, že jo a třeba tu stěnu ani jako nemalovat, ale něco tam napsat, protože von by to určitě někdo čet, to je jasný. A nebo tam třeba můžeme namalovat Alžbětu, že jo, když už jí jako rostou ty zuby konečně! 

Tak takhle ňák by to mohlo vypadat příště, třeba!

Tak vono je to docela poznat, že Alžběte rozstou zuby, že jo!

Jenže vono při každý práci je stejně nejdůležitější se pořádně najít, že jo, protože bez pořádnejch koláčů jako nemůže bejt práce, že jo... to byste tu energii asi jako těžko měli, kdybyste se předtim nenajedli, a pak byste asi těžko mohli malovat, to je úplně jasný! 

Jenže vono je jako lepší si dát maso, než kolače, že jo! :-)

Tak jako ňáký ty hodnoty sou jako důležitý, že jo......

V čem je pro Tebe hodnota Divadla Kámen?


Honza A.: V setkávání. Setkávání se s lidmi, kteří mají stejný názor na divadlo... S lidmi, kteří mají jiný názor na divadlo... Konfrontace, argumentace, kompromis a konsenzus. Vznik díla, jeho předání divákům, sdílení a sklízení hodnoty díla.

Jirka K.: Jde si svou nevyšlapanou cestou.

Helena M.: Největší hodnotu Divadla Kámen vidím jednoduše v tom, že je. Existuje zhruba 15 let a celou tu dobu se upřímně snaží překračovat hranice divadla, hledat nové pohledy, přístupy, odstupy... Divákům i hercům (pokud chtějí či se o to pokusí) otevírá prostor pro nestandardní (snad i hlubší) vnímání každodenní reality či historie. Když se představení podaří, je to koncert nebo poezie, co já vím... Rozhodně je dobré být co nejblíže hercům...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Míša P.: Co to je za intelektuální dotazy? Tak hodnota je, že se tam dá dobře tančit na jevišti, to bych jako vypíchla. Taky je dobrý, že se tam při většině her dá solidně najíst na jevišti, žádný náhražky, gumový kuřata. Žrádlo prostě, mastný pusy, ruce a tak. Pak je taky hodnotný to dílo Petrovo, to je jako docela přínos.....

Míša K.: 
LIDI - především! Ta komunita tam...pocit, že je člověk mezi "svejma"
MÍSTO - vejdu tam, zavřou se za mnou dveře a je mi dobře...taková nějaká aura, nebo co
VZTAH - mezi herci a diváky...není tam nějaká ostrá hranice....divákovi se zalíbí divadlo - stane se hercem...herec přijde jako divák - je divákem
UMĚNÍ - jasně! Petrovi scénáře, který když si poprvé přečtu, zatají se mi dech a k tomu ta podivuhodná poťouchlá forma, která sice občas svazuje tělo, ale osvobozuje ducha? duši?

Lenka Z.: V zajímavých obohacujících lidech a svébytném hledání vlastního místa ve světě divadla.

Bára Š.: To je snad věčná otázka....A zároveň tak nepodstatná... Tkví v našich vnitřcích a ve vnitřcích jiných lidí a když si někdo vnitřek zavře, netkví vůbec nic... Zkusím se ještě zamyslet, ale fakt mi nezbývá moc vteřin času, neb chodím s kbelíkem betonu nebo tvárnicema nahoru a dolů, protože chci mít do zimy novou střechu...I v tomhle tkví hodnota k(K)amene, jako v opravdovosti, když se na to někdo podívá hodně zrnitě....