Postřehli jsme, že mezi pravidelnými
návštěvníky Divadla Kámen jsou také čtyřnozí diváci. Jedním z nich je jezevčík Kmín. V březnových postřezích jsme zveřejnili domněnku, že toto plemeno má ve své genetické výbavě pravděpodobně jakousi dovednost vnímaní uměleckého zážitku, ovšem u Kmína jde
pravděpodobně ještě o náročnější stupeň genetiky, jinak si nedokážeme jeho přítomnost na našich hrách vysvětlit. Michal Ďuríček - páníček Kmína - se pokusil blíže specifikovat Kmínův vztah k Divadlu Kámen:
 |
| Jezevčík Kmín |
Kmín chodí do Divadla Kámen moc rád. Už od metra pozná, kam jdeme a moc se těší. Celou cestu do divadla tahá a skoro se nezastaví. Během představení je velmi klidný a trpělivý divák. Před hrou Paní a Asi ani zahrada s punkovou kapelou Vychcaný knedlíky nás Petr O M varoval, že se bude křičet nebo že bude nezvyklý hluk. Kmína to ale nijak nerozčílilo. Rozčílil se jen jednou a chtěl dokonce sám zasáhnout, když ve hře Paní byla v jedné scéně Paní škrcena. Kmín vyskočil, začal štěkat a chtěl se vrhnout na jeviště. Jestli chtěl Paní chránit, nevíme. Není to moc ochranářský typ. Reakce nás samotné překvapila. Když byla totiž v té samé hře z jeviště odhozena židle, která dopadla těsně vedle Kmína, ani to s ním nehlo. Asi nejvíc ho zatím zaujala hra Asi ani zahrada, kterou viděl už dvakrát a pokaždé ji velmi pečlivě po celou dobu sledoval. Obzvlášť rád má pak scénu s bagrem. Při představení Divadla Kámen usnul zatím jen jednou, ale už si nepamatuju, při které hře. Vzhledem k jeho věku 14ti let na to ale má svaté právo. Kromě samotného představení ho také velmi těší obdiv, kterému je v Divadle Kámen vystaven. A jako bonus si na koberci najde vždy nějaké zapadané oříšky.
