Jak se intenzivně projet?

Ráda jezdím na kole. Vyjedu tak jednou až dvakrát do roka. To stačí, myslím si. To stačí. Můj plán mi ale někdo překazí. Letos budu muset vyjet třikrát. Třikrát!!! Potřetí vyjedu v sobotu 15.11. v 15:00 hodin. Vyjedu od kostela na Jiřího z Poděbrad. Pravděpodobně nevyjedu sama. Pravděpodobně...
Pojedu pomalu. Hodně pomalu. Dokud se naztratím. Ztratit bych se měla přesně mezi 15:30 a 16:00. Pokud mě někdo najde, pojedu dál. Pojedu až na Žižkov. Až na Žižkov. Tam si to mezi 16:30 až 17:00 prohlédnu a třeba mi to i někdo okomentuje. Třeba. Ale co potom? Co potom! Potom pojedu rychle. Ale ne zase úplně rychle, abych... V 17:15 si zatančím. Prostě si zatančím. Tančit budu až do 18:00 hodin. Pak už ale musím pryč. Už musím pryč. Podívám se na video a do zákulisí. Budu na to mít čas od 18:30 do 19:00 hodin. Snad to stihnu, snad to všechno stihnu!!! Pak už ale nemusím spěchat. Pak už můžu jet volně. Na dvojku, klidně. Dojedu až do Divadla Kámen. Do Divadle Kámen na jemně strukturovanou improvizaci na téma Cyklistika ve městě. A tam asi zůstanu. Kam jinam, že jo.
Čeká mě ještě zajímavý večerní program. 
A po Intenzivní cyklojízdě toho stejně budu mít až...
Jo, na Noc divadel 2014 se těšim. Fakt jako fakt jako fakt!

Autor: anonymní cyklista ve městě... asi

 

Byl to tento spac?

Keramický spáč v Sudoměřicích u Bechyně

Autoři: napsal Arthur R, našel Jan A!

Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,

vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár, 
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká, 
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár. 
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí, spí s ústy dokořán v modravé řeřiše, pod mráčkem, 
z kterého se proudy světla lijí až na zem do trávy, kde leží na břiše. Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce. Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!  S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,  spí s rukou složenou na svojí klidné  hrudi a dvěma ranami má prostřelený bok.

Alena Zemančíková o Divadle Kámen a hře Mamut mamut

....O touze po animalitě hrálo i pražské Divadlo Kámen, které je jedním (ne–li jediným) naším činoherním divadlem, které důsledně inscenuje své vlastní původní texty. Hrají dnes na své stabilní scéně v pražském Karlíně a mají úctyhodný repertoár i okruh publika, zůstávají však amatéry v tom smyslu, že každý má své civilní povolání. Režisér Petr Macháček texty píše s jasnou představou inscenace a vybírá si do ní herce i hudebníky ze stabilního i příležitostně se rozšiřujícího okruhu. 

V jejich nejnovější inscenaci Mamut mamut se skupina posedlých jedinců v jakési kanceláři (posedlých úklidem, výpočty, talismany, magickými praktikami) baví o tom, jak ulovit mytologického tvora a sníst jeho srdce. Nezávisle na tom se do jejich prostoru neustále posouvá osamělá ženská bytost s kárkou naloženou harampádím, z něhož jim posléze navrhne postavit chrám. A ještě k tomu, také nezávisle, sedí na jevišti hudební trio a v určitých momentech hry spustí hudbu. 

Blbý život, který nevede odnikud nikam, ozařuje jednomu podivný talisman ve tvaru X, jinému vzpomínka na párek na Masarykově nádraží – ovšem pozor, ten párek byl z lumíka. Párek z lumíka a ulovit mamuta a rozsápat a sníst jeho srdce! Za zimního slunovratu. A všechno to přesně vypočítat a eliminovat veškeré možné chyby. A zbavit se té ženské venku, co tam stojí s kárkou naloženou krámy, prodává žáby a chrousty a nabízí, že postaví chrám! Všechno čistě utřít. 

Jeden z těch kultivovaných a civilizovaných lidí, v černém obleku a s bílou košilí, mluví s cizím přízvukem (vskutku, herec je cizinec), a typicky české nespisovné koncovky přídavných i podstatných jmen (s velikejma mamutama) tak znějí obzvlášť uboze. Divadlo ukazuje, jaké má nástroje k tomu, aby vyjádřilo, co se těžko pojmenovává – nemocí postižené tělo, nedokonalou řeč, hudbu a zpěv v celé jejich kráse i vlezlé odpudivosti. Nedostatek komunikace vyjádřený nadbytkem slov. Vlastní úzkost za proklamacemi o svobodě.... 

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

Zdroj: www.denikreferendum.cz.  Celý text k přečtení zde . 

Adlétiny zápisky II.

Dialogické jednání....DAMU...14.4.2014

Co je podstatné?

...Konečně se snažím více vnímat své tělo, své pohyby a reflektovat to navenek. Bohužel potichu. Ovšem, kde je ta hranice mezi hlasitostí a proniknutím do svého nitra? Čím více se soustředím na své tělo, pohyby, na sebe sama, mluvím tišeji. Čím více se snažím mluvit nahlas, můj mozek pečlivěji přemýšlí a do popředí se dostává rozum, řeč, intelekt a vnímání těla ustupuje do pozadí. Co s tím? Cvičit a zkoušet si…..Myslím, že jsem na správné cestě. Myslím, že časem opravdu dokážu lépe oddělit jednu Adlétu od druhé a to nejen pomocí hlasu, intonace, ale právě i pomocí pohybů a vnímání sebe sama. 

Říkám si jménem, oslovuji se. Už mi to není ani tak moc nepříjemné. Hurá! Je skvělé vnímat své tělo a své pohyby, svůj hlas a zapomínat na okolí a na publikum. Zapomínat, ale ne úplně. Je to zvláštní pocit. Zapomínám na něj, přesto tam stále někde je a ovlivňuje dění, ovlivňuje mé cítění, mé konání, má slova. Snažím se nedělat pointy, nebavit pomocí slov, nejednat rozumem, logikou. Jednám jen na základě přítomných a daných pocitů a impulsů. To je dobře! To je dobře a je to příjemné! 

Možná by to chtělo nějaké téma. Možná. Něco konkrétního. Něco, co bych si vyslovila a čemu bych rozuměla. Něco, co není abstraktní, co není ve vzduchu. Asi mi to nejde. Určitě mi to nejde. Zatím. Možná právě ona konkrétnost je pro mě až moc složitá, neznámá, nepříjemná, konkrétní. Proč by měl člověk pořád něčemu rozumět? Proč by se nemohl rochnit v pohybech, zvucích, tvarech a bytí, které vede neznámo kam. Bytí, které není rozumově a intelektuálně opodstatněné? Mohl by, ale dozví se tak něco? Dozví se tak něco o sobě? O svém těle, o svých pocitech, o svém jednání? Ano, dozví. Myslím, že dozví, protože absence konkrétna je cesta. Abstraktní cesta, která vede k nějakému poznání, které může být časem i konkrétní, může i nemusí. Na této cestě nechybí napětí, energie, živelnost, přirozenost, pravdivost. Chybí tam logika a posloupnost. Čitelnost a porozumění. 

Porozumění? Ano to porozumění, které jsme zvyklí si logicky a rozumově odůvodňovat. Porozumět mu. Nebude tam ale chybět porozumění, které v sobě člověk nese, aniž by si uvědomoval, že něco nese. Porozumění, které je nositelné a pro některé nesnesitelné. Porozumění, které s sebou nese splynutí duší, energií, tvarů, bytí a podstaty. Lidské podstaty. A to je podstatné! Fakt jako fakt jako fakt! 

Adlétiny zápisky I.

Dialogické jednání...DAMU...17.2., 24.2. a 3.3.2014

Být SÁM SEBOU - Sám SE SEBOU - pod SEBOU - nad SEBOU - v SOBĚ

Mluvit SÁM SE SEBOU - k SOBĚ - pro SEBE - NAHLAS svým vlastním HLASEM

poloHLASEM?

Odpovídat SOBĚ

Slyšet SEBE

Vnímat SEBE

Nebýt BEZ SEBE!

Ptát se PROČ - proč se PTÁT?

Hrát SI - KLAMAT - neKLAMAT - nezKLAMAT...... SEBE!

ŘEŠIT - vyŘEŠIT - nedoŘEŠIT - nezhŘEŠIT?

Cítit kLID - LID - cizí LID - LIDské OKO - OKOlo SEBE

být přiROZENÝ - naROZENÝ - uROZENÝ?

Mít se RÁD - chtít se PTÁT - nechat sebou VLÁT

nepředVÍDAT - odpoVÍDAT - nazapoVÍDAT!

VÍDAT SE A ŽÍT!

 ŽÍT TEĎ A TADY!

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

Pohádka o Mamutovi...

Autorka: Adléta
Byl jednou jeden Mamut. Nebyl to obyčejný Mamut. Měl zakřivené, lehce disharmonické uši. Uši, které slyšely. Uši, které slyšely hudbu. Hudbu lehce zakřivenou, disharmonickou. Hudbu živou. Hudbu novou. Hudbu, kterou složil Martin M. Hudbu, kterou hrál Honza P. Hudbu, která ani tak moc neublíží. Hudbu, kterou Mamut poslouchal ze všeho nejraději. 

Mamut take rád modeloval. Měl asi velké srdce. Srdce a duši. Mamut psal básně. Vzal do ruky tužku a papír a … Mamut věděl, že je na světě spoustu nedořešených otázek. Mamut tušil, že kdyby si dal na krk iksko, třeba by se tím všechno … Mamut věděl, že existuje něco, co nikdy nezanikne. Mamut věděl, že lumičí párky uměl stejně dělat ten Drak. Mamut tušil, že slunovrat přijde už opravdu brzo. Setsakramentsky brzo. 

Divadlo Kámen - Mamut mamut - 27.3. v 19:30

Na vlnách intuice...

...z Nového Zélandu přes Indii a Havaj 
až do Peru...

host Divadla Kámen

čtvrtek 30.1.2014 v 19:30 hodin
vstupné: 100/80 Kč

Autor: Jaromír B
...martinu její moudrý a vědoucí život po skončení studií vyvedl z Čech až na konec světa. Po několika letech nyní nabízí během své nedlouhé návštěvy České republiky audiovizuální sdílení toho, co a jak jí život nadělil, ukázal a naučil během jejího putování, které je nakonec vždy především setkáváním se sebou sama a cestou k sobě.

Má bohaté zkušenosti s nasloucháním problémům a starostí lidí, včetně svým, na různých kontinentech a svého druhu osobním koučingem: snaží se porozumět a situaci interpretovat dynamicky z perspektiv umožňujících uchopit ji šířeji, hlouběji, v souvislostech zahrnujících různé časové roviny, genetiku, výživu a výživové systémy, interpersonální relace, cit, paradox, humor, a jak je třeba. Bývá prostředníkem změn a propojuje světy. Každý člověk je na tom jinak a informace pro něj plynou odlišně. Zkušenosti čerpá nejen z tohoto druhu práce: poskytuje též masáže-a-práci-s-energií. Filozoficky si intimněji osahává advaita, nicméně intelektuálně se jí nenechá limitovat. Zorganizovala a prezentovala workshopy na téma výživa a jóga. 

Během své interaktivní besedy martina i se smíchem popovídá o tom, jak jí život napříč světem učil odvaze, o roli mysli, upřímnosti a elementů, možná o zázracích či „zázracích“. Zahrnuty jsou též tipy a zkušenosti s kůží, vlasy, menstruací a jinými zajímavostmi. Vše doprovázeno nádhernými, svěžími fotkami odevšad...

Všichni jste srdečně zváni s námi spoluutvářet a sdílet svou krásu.