Dialogické jednání....DAMU...14.4.2014
Co je podstatné?
...Konečně se snažím více vnímat své tělo, své pohyby a
reflektovat to navenek. Bohužel potichu. Ovšem, kde je ta hranice mezi hlasitostí a
proniknutím do svého nitra? Čím více se soustředím na své tělo, pohyby, na sebe sama, mluvím tišeji. Čím
více se snažím mluvit nahlas, můj
mozek pečlivěji přemýšlí a do popředí se dostává rozum, řeč, intelekt a
vnímání těla ustupuje do pozadí. Co s tím? Cvičit a zkoušet si…..Myslím,
že jsem na správné cestě. Myslím, že časem opravdu dokážu lépe oddělit jednu Adlétu od druhé a to nejen
pomocí hlasu, intonace, ale právě i pomocí
pohybů a vnímání sebe sama.
Říkám si jménem, oslovuji se. Už mi to není ani tak moc nepříjemné. Hurá! Je skvělé vnímat své tělo a své pohyby, svůj hlas a zapomínat na okolí a na publikum. Zapomínat,
ale ne úplně. Je to zvláštní
pocit. Zapomínám na něj, přesto tam stále někde je a ovlivňuje dění,
ovlivňuje mé cítění, mé konání, má slova. Snažím se
nedělat pointy, nebavit pomocí slov, nejednat rozumem, logikou. Jednám jen na
základě přítomných a daných pocitů a impulsů. To je dobře! To je dobře a je to příjemné!
Možná by to chtělo nějaké téma. Možná. Něco konkrétního. Něco, co bych si vyslovila a čemu bych rozuměla. Něco, co není abstraktní, co
není ve vzduchu. Asi mi to nejde.
Určitě mi to nejde. Zatím. Možná právě ona konkrétnost je pro mě až moc složitá, neznámá,
nepříjemná, konkrétní. Proč by měl člověk pořád něčemu rozumět? Proč by se nemohl rochnit
v pohybech, zvucích, tvarech a bytí, které vede neznámo kam. Bytí, které není rozumově a
intelektuálně opodstatněné? Mohl by, ale dozví se tak něco? Dozví se tak něco o
sobě? O svém těle, o svých pocitech, o svém jednání? Ano, dozví. Myslím, že dozví, protože absence konkrétna je cesta.
Abstraktní cesta, která vede k nějakému poznání, které může být časem i konkrétní,
může i nemusí. Na této cestě nechybí napětí, energie, živelnost,
přirozenost, pravdivost. Chybí tam logika a posloupnost. Čitelnost
a porozumění.
Porozumění? Ano to porozumění, které jsme zvyklí si logicky a
rozumově odůvodňovat. Porozumět mu. Nebude tam ale chybět porozumění, které v sobě člověk nese,
aniž by si uvědomoval, že něco nese. Porozumění, které je nositelné a pro
některé nesnesitelné. Porozumění, které s sebou nese splynutí duší, energií,
tvarů, bytí a podstaty. Lidské podstaty. A to je podstatné! Fakt jako fakt jako fakt!
