Deus ex Cimrman

Autor příspěvku: Zdeňka Brychtová

Tak jsme si včera zahráli po docela dlouhé době na prknech Žižkovského divadla Járy Cimrmana (teda já jsem si tam zahrála poprvé, ale ostatní....no vlastně asi jen Kris a Laň....no to je fuk) a musíme teda přiznat, že to byla docela fuška. Tak jako ona je to fuška vždycky, ale tentokrát byla o něco větší, i když zase ne tak velká, abychom si s ní neporadili.
Ačkoli jsme z žižkovského provedení naší nové hry Deus ex offo, která z jakéhosi nepochopitelného důvodu bude mít 28. března svoji jubilejní třetí premiéru, nebyli zcela uspokojeni, diváci, především teda ti odborní, kterých tam bylo jen pár (vlastně o jednoho víc než pár, takže 3), byli uspokojeni až nečekaně. A dokonce i přesto, že pro zhodnocení našeho Deuse prý nenacházeli těch pravých slov (jo, to se občas stane i odborníkům), přicházeli s nečekaně výstižnými termíny, pocity, emocemi a zkrátka si tak nějak užívali onoho doznívání. Tak to je asi dobře.....vždyť o tom by divadlo mělo být, o tom následném vnitřním doznívání, ne?
No a tak jsem večer přišla domu a uvědomila si, v čem jsme nároční, kvalitní, umělečtí, osobnostně herečtí, herecky osobnostní, sladění, kamenní....proč jsme tolik oddáni formě, oddáni obsahu, oddáni tomu, čemu věříme a co neustává na mrtvém bodě.
Tak to je asi dobře, že jsem si to uvědomila.....jo, to je asi dobře!