......Jakkoli jsme neúnavně vysvětlovali, že to není pravda a že dobře víme, že formu od obsahu oddělit nelze, jelikož jsou vzájemně mnohovrstevnatě propojené, do pasti formy jsme se přece jen chytili. Na obsah jsme nezapomínali, přece jen se nám ovšem dostal příliš na druhou kolej. A možná to nebyl vlastní obsah situací a komunikace na jevišti, ale nějakým složitým způsobem spíš obsah prožitku herce, jeho konfrontace situace na jevišti (včetně těch slavných sil) s nejvnitřnějšími vrstvami jeho osobnosti, jeho otevření se a upřímnost vůči všemu, hluboká konfrontace se vším. Naše představení potom byla zajímavá, ale chladná, nedostatečně zúčastněná, trochu mrtvá.
Takto jsme tedy léta usilovně tápali. Jako každé pracovité tápání, i toto tápání pro nás mělo zásadní význam. Díky rokům narážení hlavou proti zdi teď, myslím, alespoň něco víme o práci s prostorem, rytmem a energií a dokážeme odhadnout jejich vliv na síly na jevišti. Většinou také dokážeme celkem rozumně odhadnout, o co má smysl usilovat a co bude asi marné, takže při zkoušení neztratíme tolik energie beznadějnými pokusy.
Na druhou stranu ovšem docházíme k tomu, že minimalismus v ryzí podobě musí být vzácný a nelze ho produkovat příliš často pod hrozbou zahynutí vyčerpáním svých sil a nezájmem okolí (pokud ovšem člověk není génius – pokud všichni aktéři nebo většina z nich není minimalistickými génii...). Odhad je, že minimalismus vysokého stupně čistoty silněji osloví asi 10% náročných diváků.......
Autor příspěvku: Petr Macháček (režisér Divadla Kámen)
Já nevim, jak vy, ale se mnou se o tom rodiče moc nebavily......rodiče, moje rodiče :-D
OdpovědětVymazatSe mnou taky ne...se mnou se rodiče vůbec nebavili. Dostala jsem mobil, samozřejmě, přirozeně.
OdpovědětVymazat